Kapelník & zvukař
Štěpánka vyrůstala ve velmi veselé rodině, kde se neustále zpívalo. A nejspíš po tatínkovi sdělila nadání a cit k hudbě. Již od útlého dětství začala hrát na akordeon spolu se svými bratranci. S bratrem a kamarádkou pak chodila každoročně zpívat dueta na vyhlášený festival "Podluží v písni a tanci". Ve čtrnácti letech začala působit ve folklorním krúžku "Pohárek" a postupem času si s kamarády založili svůj, "Svéráz", který i umělecky vedla.
Po pěti letech Štěpánku oslovila Mistříňanka a začala se věnovat výhradně kapele, kde potkala i svého manžela, se kterým má dnes již dva krásné syny. V Mistříňance si zažila i perné chvilky, jako když se jí povedlo na jevišti v kroji upadnout přes ventilátor a sbírali ji ze země zpěváci. A nebo si při příjezdu na Kyjovský koncert přetrhala všechny vazy na noze a koncert musel být o hodinu posunut než se vrátí z pohotovosti. Štěpánka i přesto všechno přijela se sádrou přes celou nohu a koncert odzpívala v růžových zdravotnických kalhotech. O její lásce k muzice není již nutno déle psát.
Piňa Colada
Šecko, ale nikdo mi to nevěří, nejde to na mně vidět
Pokus o výchovu mých chlapců, kolo, výlety, cvičení, čtení
V roce 2002 dechová hudba Mistříňanka oslavila třicet pět let svého trvání. Právě v tomto roce se z iniciativy člena souboru Josefa Pavluše zrodila myšlenka zakoupit od Obecního úřadu Svatobořice-Mistřín budovu školních dílen a přebudovat ji na zkušebnu.
Díky kvalitnímu muzikantskému obsazení, velkému nadšení a přístupu kapela rychle získala rostoucí popularitu a širokou posluchačskou pozornost v Československu a zahraničí.
Mistříňanka děkuje Antonínu Pavlušovi za jeho čtyřicetiletou kapelnickou a organizátorskou činnost, váží si jeho spolupráce nejen v minulosti, ale spolupracuje s ním i v současnosti (konferenciér kapely) a chtěla by mu vyjádřit vděčnost nejen za jeho práci, ale také za to, že kapela nezestárla s ním.
